Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

brufen 

334 alb25957 zobrazení6 fanoušků

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

57 fotek, minulou sobotu, 129 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
V Blatnici (nebo Blatnicích?) to byla povedená tancovačka. Cirkus po třech volných víkendech působil celkem jistě a překvapivě vylovil z chatrných pamětí všechny potřebný akordy a rytmy, což nás docela překvapilo, neb jsme se v období nečinnosti sešli pouze na jednu zkoušku a to ještě v nekompletní sestavě (tolik tedy zhruba o zodpovědnosti orchestru ke koncertním výkonům).
Hrálo se nám dobře, od prvního songu parket žil a i když jsem přes světla příliš neviděl, nějakej rej se zaznamenat dal. Současná legislativa vyhnala o pauzách všechny kuřáky před kulturák, i artisti se účastnili v počtu hojným, na sále ovšem byla mlha jak na blatech - Véna to pojal zodpovědně a zamlžil tak, že by případná kontrola nepřítomnosti cigaretovýho kouře stejně nevěřila.
Hezkej mejdan jsme ukončili chvíli po půl jedný. Při balení to byl po dlouhý době trochu rock and roll, krapet se nám upravila část techniky i ansáblu, aparát jsme expedovali do auta o něco déle, než je poslední dobou zvykem. Péťa Rejthar si vehementně stěžoval na všudypřítomnou mlhu, která se prej negativně projeví na pořízený fotodokumentaci - uvidíme až Mistr procitne a fotky přepošle. Každopádně jsme pro příště navrhli nastavit na foťáku režim bažina.
Při nošení beden jsme rovněž rozebírali místa, kde by si jednotlivý artisti chtěli zahrát - i tohle pojal orchestr po svým, překvapivě nepadaly názvy vyhlášených festivalů, zazněly ale destinace jako hřbitov nebo kriminál. Jako pohřební kapela bychom určitě zafungovali, při hraní v base je ale nebezpečí, že po koncertě neodjedem všichni...
Pěkně jsme se pobavili, další Blatnice budou na Mikuláše.
54 fotek, 16.9.2017, 107 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
V Seči u Blovic, tedy v místním sále, jsme byli podruhý. Hezkej kulturní stánek, část souboru byla opět fascnována šatnou, na podobný vymoženosti přece jen nejsme zvyklí.
Začínali jsme v devět. Když jsme nastupovali, Bohy si prohlédl sál a jen hlesl "ehm..." - na sále totiž nebyl vůbec nikdo. Během prvního songu se ale z útrob hospody nějaký publikum dostavilo, spolu s opozdilci dorazivšími během prvního a druhýho bloku to pak bohatě stačilo na hezkou zábavku. Cirkus předvedl poměrně slušnej standard s několika veselými momenty, těch se ale asi nezbavíme nikdy - v průběhu večera většinou předvedeme okolo šedesáti opusů, to je docela slušná zátěz jak na organismus, tak na paměť. Když tedy publikum v závěru provolává "nemůžou", opravdu už většinou nemůžem.
Pěknej večírek jsme ukončili chvíli po půl druhý.
"Chlapi, něbalíte nějak brzy?"
"Ne, odehráli jsme šedesát písniček."
"Jenom?..."
Balení bylo trochu rozvleklý, asi trvalo déle, než jsme poslední dobou zvyklí. Technika k tomu přistupovala zasvěceně: "Počkej, tady musíš povolit ten aretační nesmysl..."
Na základně jsme vykládali po čtvrtý hodině. Ondra nocoval u mě, po pár hodinách spánku jsme vletěli na testování nový zkušebny, při kroucení čudlíků a nastavování bedýnek nám příjemně uteklo celý dopoledne.
Hezkej večer, rádi se do Seče vrátíme. Jak už je zvykem, i z tohohle večera pořídil Péťa Rejthar nějaký momentky.
95 fotek, 9.9.2017, 144 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Pouťová v restauraci Pod klášterem je pro orchestr už tradičním zakončením léta, posledním parketem sezony. V letech minulých jsme měli vždycky docela štěstí na počasí, letos bylo trochu proti nám - pršet začalo v sedm, tedy v nejnepříhodnější hodinu. Pořadatelé to ale měli hezky přichystaný, krom úkrytu ve stodole byl přímo před kapelou nainstalovanej velkej stan, kdo chtěl bejt suchej, suchej byl. A sešlo se to pěkně, krom podpory místních potěšily i výpravy z Plzně, Stříbra, Prahy a dalších vesnic v okolí Chotěšova...
Začali jsme v půl osmý, zábavka rychle chytila správnej spád, taneční rej pod stanem pak houstnul úměrně pokročilý době a spotřebovaným podpůrným prostředkům. Cirkus předvedl i přes pauzu poměrně jistej výkon, ve většině songů působil dojmem, že ví co dělá a na kterým místě danýho songu se nachází. Bohy bubnoval velmi vehementně, jeden z činelů to odnesl asi deseticentimetrovou prasklinou. Jak je u našeho bubeníčka zvykem, náhrada bude tak napřesrok...
Celý mi to uteklo nějak rychle, najednou byla Kára, představovačka (čili defilé artistů), teorie o naději a hvězdách, pak už Na na na hey hey goodbye. Nechali jsme se ukecat k přídavku, kdyby to ale bylo na rozjetým publiku, patrně hrajem ještě teď.
Byl to moc pěknej mejdan, hezký zakončení léta. Slovy klasika - ples se vydařil... Péťa Rejthar pořídil nějaký obrázky, pěkně dokumentujou hezkou atmosféru pouťovýho večera (teď, když sepisuju chatrný vzpomínky ze včerejší zábavky, prolézá ke mě už opět otevřeným oknem normalizační pop od kolotočů).
54 fotek, 24.8.2017, 95 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Léto se pomalu chýlí ke konci, na Kotvě jsme byli letos podruhý a naposledy, další gig nás tu čeká až příští rok.
Pěkně se vyčasilo, zábavka byla velmi příjemná. Návštěva netrhala rekordy, přišla ale spousta známých, atmosféra byla taková domácká, posléze i pěkně roztančená. Orchestr předvedl několik opusů, který jsme dlouho nehráli - chatrný paměti si vyžádali svoji daň, jeden ze songů tak proběhl i s komickou vložkou. Průvodní slovo přineslo nečekaný odhalení:
"Káru už máme druhou, tu první jsme ojeli a vyhodili."
"Všechno co ojedem potom vyhodíme..."
Policejní hodina byla neúprosná, chvíli po jedenáctý jsme vydařenej mejdan ukončili, několik minut před limitem. Chtělo by se ještě hrát, jednovíkendová pauza a vstřícný publikum by si to zasloužily, bohužel.
Balení proběhlo v oblaku kouře ze spařenýho jetele, neb Bohy popustil uzdu svým zálibám - při nakládání byl poměrně akční, při rozhovoru nepoužitelnej.
Hezká zábavička to byla.
70 fotek, 12.8.2017, 103 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Tahle sobota nebyla pro cirkus příliš šťastná - Ondra dorazil na místo dost pomuchlanej, večer před tím zažil potyčku s přesilou "přizpůsobivých", krom šrámů různě po těle to odneslo koleno, který měl v ortéze.
Byla zima, studnej vítr foukal podiem bez zadní stěny dost nepříjemně, technika záhy vybalila všechny dostupný svršky, i tak za mixem pěkně vymrzla. Pořadatel odpoledne volal, že se hraje, kvůli zmatkům s vyhláškou, opět pouze do deseti, začali jsme tedy hned po nazvučení, zkrátili pauzy a do vyměřenýho času natěsnali co nejvíc opusů. V playlistu se vyskytlo i pár dlouho nehraných songů, paradoxně jsme je oddrhli jakoby byly v programu každej víkend a chybky jsme si schovali do těch nejomílanějších kusů.
Končili jsme za minutu deset, to byla zábavka celkem rozjetá a roztančená - tahle nelítostná policejní hodina je pro zdárnej průběh bigbítu krapet likvidační. Zabalili jsme v rekordním čase a vyrazili k domovu. Další pecka pak přišla až ráno - vozidlo, kterým se dopravoval domů Bohy, mělo nehodu, několikrát se přetočilo přes střechu. Osádka naštěstí vyvázla bez vážnějších zranění, Bohy má ovšem pochroumanej kotník, což je pro bubeníka komplikace poměrně zásadní. Nezbývá tedy než čekat, co na to zítra řekne doktor a jak verdikt zasáhne do působení souboru.
115 fotek, 5.8.2017, 144 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Ve Všerubech jsme byli poprvý. Všechno se odehrávalo na plácku u hasičárny, odpoledne soutěž v překonávání nádrže po úzký lávce, večer bigbít. Provizorní podium vzniklo na konci velkýho stanu, tím pádem byl zastřešenej i taneční prostor, krom pár kapek to ale nebylo potřeba, zamračená obloha deštěm jenom vyhrožovala.
Začali jsme s úderem osmý, první série byla jako skoro vždycky kulisa při čekání na tmu a zahánění plachosti, pak už to bylo hezky rozjetý. Postupem večera sílil i tlak létajících mravenců na účinkující artisty, schytali jsme to řádně. Fanda nám sice o pauze aplikoval repelent, zdálo se ale, že na tenhle druh hmyzu to působí spíš jako návnada.
Když ve čtvrtým bloku zábavka gradovala, strhla se mela, která odlákala velkou část publika a i když se diváci postupně vraceli, koncovka už nebyla tak našláplá jako před bojem. Přijeli Oborští, Malá nevinná byla opět výborná, jejich "ještě jednu" pak na konci asi překonalo časovej rekord, ani tak jsme to ale nevyslyšeli, všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu).
Byl to pěknej večírek. Tohle léto jsou zábavky jedna jako druhá, ale tím správným způsobem.
130 fotek, 29.7.2017, 196 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Do Obory jezdíme hrát pravidelně, v krásným areálu u koupaliště jsme ale byli poprvý. Véna provokoval nafocení panoramat, což se obrátilo proti němu a do příkrýho kopce se nakonec škrábal sám.
Pořadatelé to měli pěkně připravený, všechno klapalo, na jejich přání jsme posunuli start na půl devátou. První série v zapadajícím slunci byla spíš jako rádiová kulisa - hasiči se zabydlovali ve stanech, hráli fotbálek a nezdálo se, že nějaký veselí přijde. Přišlo, jako vždycky rozhodla tma, rej se pod jejím závojem stal vydatným a skoro stálým. Soubor předvedl téměř kompletní připravenej program, ke konci jsme dva songy skočili kvůli hlasový indispozici. Malá nevinná sice na playlistu napsaná nebyla, bylo ale jasný, že na ní dojde. A hrát Malou nevinnou v Oboře je prostě zážitek, vychutnali jsme si to.
Moc hezkou zábavičku jsme ukončili v jednu, bylo na úvahu, jestli někteří z publika dokážou k nedělnímu závodu nastoupit. Po cestě domů bylo, tedy alespoň v Máně, hodně veselo, bohužel jsou všechny použitý hlášky daleko za hranicí publikovatelnosti, některý, alespoň myslím, koketovaly s trestní odpovědností... Byl to parádní mejdan, zdravíme hasiče, požárníky i případný žháře (to kvůli vyváženosti) a těšíme se na příště.
115 fotek, 28.7.2017, 105 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Páteční Keramiky jsou vždycky otázkou, zda-li to orchestr vůbec stihne zahájit včas - abychom v sedm začali dout, musíme vyrazit kolem pátý, což se těžko kloubí s pracovní činností. Tentokrát to těžce zahaprovalo Bohymu, na místo dorazil čtvrt hodiny po plánovaným začátku a i když jsme bez zbytečných prodlev nazvučili a spustili, zpoždění bylo značný - omlouváme se.
Možná i díky tomu bylo ale všechno nějak rychlejší, tanec začal už za světla, parket se hezky zaplnil. V publiku se mísily všechny věkový kategorie, ještě nevinný ratolesti skákaly hned vedle ostřílených seniorů, bylo jasně vidět, že v některých chvílích je počet letokruhů zcela zbytečnej údaj. Přišel se podívat Lukáš s rodinkou, před lety jim to Brufen spojil na svatbě, zatím to drží, heslo platí...
Do vyměřenýho času jsme natěsnali maximální možnej počet opusů, před jedenáctou přišla hláška, ať to ukončíme, jinak zasáhne policie, to už jsme ale hráli Káru coby poslední song.
Balení bylo standardně rychlý. Bohy zodpovídal dotazy o víně, jako sklepník k tomu má v souboru nejvyšší kvalifikaci.
Véna: A kolik stojí flaška ledovýho vína ?
Bohy: Tak čtyři pět stovek.
Ondra: Tak ať si koupí normální levný a dá ho zamrazit...
Podle týhle teorie se dá podobným postupem vyrobit z vína trpkýho polosladký nebo úplně sladký...
Byla to moc hezká zábavička, velmi jsme se pobavili.
67 fotek, 22.7.2017, 63 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Na srazu orchestru to vypadalo zajímavě, většina artistů celej den prospala, Bohy dokonce zaspal. Sil nebylo na rozdávání, nějaký ale ještě zbyly.
V Hoštičkách už jsme několikrát hráli, vždycky na parketě za hospodou, tahle taškařice se konala v sále. Všechno bylo jak mělo bejt, pěknej komorní mejdan, pobavili jsme se velmi, část zúčastněných taky. Z dobrot, který nám svatebčani servírovali, je třeba zmínit výbornýho pečenýho vepře - podle některých teorií má každá bytost na světě svůj zásadní úkol, v tom případě ho tohle prase splnilo dokonale...
Příjemnej večírek jsme ukončili v jednu, disciplinovaně sbalili a vyrazili k domovu. Přejeme novomanželům hodně štěstí a spokojenosti, snad bude heslo "co Brufen spojil, rozpojit nelze" fungovat i v tomhle případě.
Vykládali jsme před třetí, to už bylo trochu na morál, hned po nutný očistě jsem upadl do polokomatu, ze kterýho jsem procitnul až dneska před polednem. Hodně výživnej víkend.
152 fotek, 21.7.2017, 149 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
V Horšáku nás čekala horká páteční noc, začátek pouti. Sešel se četnej dav čítající všechny věkový kategorie, pulzoval a přeléval se mezi hlavní scénou na náměstí a bigbítem v Cobře. Začali jsme v devět, za zbytků světla to byla ještě celkem umírněná záležitost, s příchodem tmy se všechno rozjelo a rozproudilo, postupem večera se to změnilo na pohanskou slavnost s nihilistickým podtextem. Krásný dívky stavěly na odiv srdce z perníku i srdce skutečný, schopnost využít nabízených šancí však u spousty lovců degradovala vlivem omamných prostředků. Hráli jsme dlouho, v posledním bloku už to byl na parketu víceméně zvěřinec - Péťa Rejthar mezi focením odchytával bezvládný těla bořící bedny. Pár minut před třetí jsme celou taškařici ukončili - půl podia pod pivem, kabeláž k mixu pochcaná a poblitá, už chybělo vážně jenom hovno... Slovy klasika, rock and roll to není prdel...
Bedny jsme odnášeli přes vlající zbytky publika a kupy odpadu, v tu chvíli už pekaři rozváželi čerstvý rohlíky.
"Kdybys posbíral po zemi všechny zapalovače, můžeš si otevřít trafiku."
"A kdybys posbíral všechny opilce, můžeš otevřít záchytku..."
Byl to masakr, spousta akčních snímků to dokumentuje. Vážně pochybuju, že někteří z publika dokážou dneska nasadit k pokračování pouťovýho veselí, zničení bylo značný a všeobecný. Domů jsme dorazili za rozbřesku, když jsem upadal v spánek, svět okolo, tedy ten "normální", začínal pomalu ožívat.
77 fotek, 20.7.2017, 108 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Na Kotvě se už léta hraje systémem čtvrtek-sobota, letos na nás vyšly čtvrtky, to na Kotvě ale nevadí. Sešlo se to docela hezky, avizovaný bouřky nedorazily, drobná přeprška v prvním bloku nás nedonutila ani přikrývat bedny. Zaznamenal jsem spoustu známých tváří, v tanečním reji se míhaly spolu s neznámými, vzduchem se nesla vůně zakázanýho listí po celej čas trvání zábavy. Začali jsme v osm, do vyměřenýho času s koncem v půl dvanáctý jsme natěsnali maximální počet songů. Slavila se rozlučka se svobodou, někteří družbové skončili s hlavou na stolech - hodně štěstí v budoucím svazku, na svatbě kapku uberte plyn, aby jste udrželi, že vůbec proběhla.
Vidina ranního vstávání do práce a zaměstnání vedla k celkem rychlýmu a disciplinovanýmu balení. Doma jsem pak sledoval nějakej pořad o zdravý výživě a jedl při tom vepřový koleno - obžerství v kontrastu s osvětou...
Byla to moc hezká zábavka, Péťa Rejthar pořídil obrázky. Na Kotvu se vrátíme v srpnu, opět ve čtvrtek, snad to bude stejně příjemný jako tenhle večírek.
64 fotek, 15.7.2017, 105 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
I když Mistr předesílal, že nás čeká pěknej parket, areál v Brodeslavech nás mile překvapil, největší radost měl asi Véna, kterej mohl nainstalovat kompletní světelnej arzenál. Naopak nemile nás překvapil stávkující aparát. Po horečným bádání a přepojování se chyba ukázala ve výhybce před koncákama. Konečně se zúročila moje úchylka mít všechno náhradní, přepíchali jsme rozvody do výhybky záložní a aparát ožil. Až mi budou kumpáni zase nadávat, že se tahá spousta werku zbytečně, neb je duplicitní, mám argument...
Začali jsme lehce po osmý hodině, v dešti, kterej během prvního bloku sílil a ustal až o pauze. Akce byla specifická, svatební, hodně se jedlo a pilo, tančilo se poskrovnu. Vyzvali jsme novomanžele k sólu, pro tuhle příležitost jsme použili, stejně jako na několika svatbách v minulosti, klasiku Někdy si vzpomeň. V poslední sérii už Bohy asi chvátal domů, většinu songů na tempu řádně osolil - zatímco dýchaviční starci v řadách souboru hudrali, Ondra si liboval a pro příště vyžadoval tempa ještě dvakrát rychlejší - i když máme k hraní často ryze punkovej přístup, tempa punkových kapel by nás mohly přizabít...
Příjemnou selanku jsme ukončili před jednou, zabalili a spocívali něco svatebních dobrot. Na základně jsme vykládali ve čtyři, když jsem usínal, už svítalo, kohouti otevřeným oknem oznamovali budíček pro ty, kteří celou noc nehýřili. Teď, po několika hodinách mrákotnýho spánku a skoro půl litru kafe se mi daří neusínat ve stoje, v hlavě mi ale stále duní a v očích cítím včerejší světla - asi mi to Václav propálil přímo do sítnic...
Hezky jsme se pobavili, děkujeme též za znamenitej servis - všichni se o nás starali jakoby hlavní atrakce byl právě náš cirkus a nikoli nevěsta s ženichem. Každopádně, novomanželům přejeme klidnej a spokojenej svazek, přidáváme už otřepaný heslo "co Brufen spojil rozpojit nelze". Hodně štěstí.
62 fotek, 14.7.2017, 87 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Na Keramice jsme byli letos podruhý, po červnovým rozpinku už to byla docela vydařená zábavička. Karel, kterej kromě role basovýho eléva zastává i funkci kapelní rosničky, předpovídal déšť na osmou hodinu - ten skutečně přišel a na chvíli eliminoval rozjíždějící se taneční rej. O hodinu posunutej začátek udělal svý, s příchodem tmy padly zábrany a parket žil tak, jak jsme byli z minulých let zvyklí. Ke konci, kterej byl nasměrovanej na jedenáctou, už jsme trochu bojovali s chladem, večírek nicméně neztratil tempo až do úplnýho závěru.
Jako vždycky, i tentokrát jsme na konci čelili podroušeným dotazům a příkazům, takže - ne, na policajty ani pořadatele se nevyserem, ne, mikrofony, kytary ani další udělátka nepůjčujem ani za peníze, ano, bez těch smotaných kabelů už aparát nehraje...
Balení navlhlý kabeláže bylo celkem svižný, chvíli po půlnoci už jsme mířili k domovu. Ondra zůstával na místě, když jsme areál opouštěli, měl už pěkně "nakročeno", tipuju, že si dneska bude stěžovat na nevolnost... Byl to hezkej mejdan, dokumentujou to i snímky, který Péťa Rejthar během večera pořídil. Příští Keramiku máme za čtrnáct dní, snad to bude alespoň stejně povedený.
121 fotek, 8.7.2017, 168 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Na Lazarce jsme byli poprvý. Pořadatelé to měli pěkně zorganizovaný, byl to jeden ze třech večerů v roce, kdy tady byl noční klid posunutej na půlnoc.
Začali jsme v osm, to aby jsme z hracího času využili maximum. V tý době už bylo hezky plno, další diváci přicházeli, pořadatelé přidávali stoly. Pravej rej začal, jako je tomu vždycky, s příchodem tmy, pak už to jelo až do konce. Několikrát nám vypadl přívod, vyřešili jsme to zredukováním světelnýho parku, což mrzelo zejména Václava, kterej postavil plnej arzenál a nemohl ho využít. Podium Na Lazarce mi přišlo takový basový, o přestávce jsme vyvinuli teorii, že zatímco vyšší frekvence pohltí omítka, basový zůstávaj (akustický inženýři by z nás měli radost...).
Konec posledního songu nám vyšel za pět dvanáct, rychle jsme ještě jeden kus přidali, za minutu dvanáct pak Fanda pustil závěrečnou znělku. Byla to jedna ze zábavek, kdy by se slušelo skvělýmu publiku přidat ještě o několik opusů víc, čas byl ale neúprosnej.
Večírek se velmi vyvedl, výborně jsme se pobavili. Péťa Rejthar po jednovíkendový absenci naskočil zpátky do šapitó a pořídil spoustu fotek, který celou taškařici pěkně dokumentujou. Na Lazarce jsme snad nebyli naposledy, budem se tedy těšit na taškařici příští.
42 fotek, 1.7.2017, 101 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
V Novém Kramolíně jsme byli poprvý. Když jsme dorazili, bylo jasný, že kolektiv se už nějakou dobu tuží - fotbalovej turnaj zřejmě proběhnul zdárně, pili vítězové i poražení.
"Bude se hrát venku," zavelel pořadatel Píďa.
Chvíli jsme licitovali, že bez střechy, stříšky, stanu nebo podobnýho udělátka to nepůjde. Když jsme tedy začali stěhovat na sál, vyklidili místní sezení před hospodou, čímž vzniklo improvizovaný podium dostatečných parametrů.
Začali jsme v osm, od začátku to bylo příjemný - publikum se pomalu množilo a hlavně hned od začátku dávalo najevo, že to bude vydařenej mejdan. Ve druhý sérii, s příchodem tmy, přišel i tanec. A taky přijela policie. Ukázalo se, že organizační chaos byl přece jenom větší, než se zdálo - pořadatel nebyl k nalezení, s příslušníky debatovala snad celá ves. Pořadatele nakonec probudili, to ovšem ničemu nepomohlo, česky v tu chvíli už moc neuměl... A tak celá zábavka skončila v bodě, kdy se začala moc pěkně rozjíždět.
Zatímco jsme předčasně balili, v publiku hořely menší i důraznější diskuze, kdo za to může, svolával se veřejnej lynč a provolávaly se hesla jako "policejní stát" nebo "smrt bolševikům". Ondra si liboval, že jsme vlastně těžce undergroundová kapela, když nám vystoupení rozhánějí policajti.
Škoda. Vypadalo to na slušnej mejdan, bohužel jsme stihli odehrát jen první polovinu. Fotky pořídila Andrea, i z těch je vidět, jak večírek nabíral tempo. Apelujem tedy na pořadatele zábavek příštích - pořešte si potřebný lejstra a povolení, ať nebalíme v půlce tancovačky.
35 fotek, 30.6.2017, 96 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
První letošní Keramika byl tak trochu rozpink. Pořadatel volal v úterý a hrací čas posunul o dvě hodiny dřív, čímž nám trochu zkomplikoval odjezd, neboť artisti našeho cirkusu jsou živi prací a prostředky tam získané pravidelně cpou do bigbítu, v čase odjezdu byli někteří ještě v zaměstnání, kde předstírali práci... I přes veškerý usilí se nám podařilo začít až o půl hodiny později, bylo to ale v podstatě jedno - kemp byl poloprázdnej a všechno se teprve chystalo na zahájení sezóny.
Bigbít za světla má poloviční účinek, už i tak skromnýmu publiku chyběly volty a tma. Když se konečně sešeřilo a první odvážlivci vyrazili na parket, odehráli jsme tři poslední songy a skončili pár minut po nelítostným limitu. Bylo klasický "nemůžou" - mohli, ale nesměli...
Bohy popustil uzdu svý vášni bezprostředně po hraní, činely ještě doznívaly, podium se pronikavě rozvonělo - efekt na balení tentokrát nebyl tak markantní, zato se dostavilo několik šílených teorií.
Karel opět zkrotil několik songů, kde minule spíše improvizoval. Nebude trvat dlouho a všechny opusy se skutečně naučí, takže se je pak budeme muset naučit i my ostatní, aby jsme v porovnání s ním nebyli za blbce.
Docela jsme se pobavili, ovšem kvalit minulých večírků na Keramice tenhle zdaleka nedosáhl. Tak příště, začátek i konec budou, snad, o hodinu déle.
110 fotek, 24.6.2017, 113 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Ve Stříbře jsme byli poprvý. Dorazili jsme s velkým předstihem, na sraz před odjezdem přišli všichni dřív, Bohy dokonce o víc jak hodinu, což je věc nevídaná, mívá většinou opačnej problém.
K lidem je to U Jevčáků trochu daleko, areál je velikej, naštěstí nás v tom stříbrská enkláva našich fanoušků nenechala a parket vykazoval aktivitu už za světla, s příchodem tmy pak všechno zhoustlo. Zhoustla i mlha, kterou Véna za světelným pultem nešetřil - liboval si, jak světla krásně vynikly, já ovšem půl zábavy v podstatě neviděl nic, jen občas se z dýmu vynořila ruka Péti Rejthara, která mi vyměnila prázdnou láhev za plnou.
O jedný z pauz jsme spáchali družbu s bubeníkem maďarský hard rockový kapely. Zkusil to anglicky, ovšem poté, co na něj nastoupili kapelní lingvisti se zjistilo, že všech pět ovládaných slov už použil, maďarsky jsme to zase nedali my. Nakonec jsme se ale domluvili, bigbít je jenom jeden. Ondra zkonstatoval, že už máme mezinárodní publikum.
Karel přes týden vypiloval songy, který mu na minulým hraní činily potíže, repertoár ovládá zase o poznání lépe, vhozen do vody plave jako o život. Když nastupoval Robert Trujillo k Metallice, dostal na uvítanou milion dolarů (viz dokument Some Kind of Monster), my jsme Karlovi koupili několik nealkoholických Chodovarů...
Večírek jsme ukončili chvíli po půlnoci. Mistr zůstával ve Stříbře, respektive na nedaleký nově pořízený haciendě, domů jsem cestoval netradičně s Ondrou. Poslouchali jsme punkový kapely - vždyť je to furt rock and roll, jen se od teďka líbí všem...
Byla to hezká zábavička.
121 fotek, 17.6.2017, 237 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Celý to začalo vlastně už v pátek - jako potencionální basista se nám přihlásil Karel Skála, den před zábavou jsme dali krátkou zkoušku a po pár opusech bylo jasný, že tohle by fungovat mohlo a mělo. Zeptali jsme se Karla, jestli má v sobotu večer čas, on měl, takže jsme po nějaký době zase vylezli na podium v pěti. Je dobře, že Karel posbíral dost odvahy skočit do toho rovnýma nohama, jednoznačně tak překonal kapelní rekord v čase uvádění artistů na scénu.
Pouťová v Oboře je pro nás už tradiční štace, oborský publikum máme rádi. I tentokrát všechno probíhalo jak mělo, s příchodem tmy chytila zábavka ten správnej spád a směr. Já se potýkal s poruchou na zesilovači, kluci, technicky zkušenější než já, to tipovali na koncový lampy, víc než hraní jsem se věnoval přemlouvání aparátu, aby do konce večírku vydržel. Je to pech - léta vozím na každý hraní všechen werk náhradní, jednou jsem to podcenil a samozřejmě se defekt dostavil.
V playlistu nám chyběla Malá nevinná, což je zrovna v Oboře velká chyba. Chvíli jsme se snažili vysvětlovat, že Karel tenhle song vůbec nezná, "to nevadí, my si to odzpíváme sami" zněla odpověď. A taky že jo - Karel dostal dvacetivteřinový školení, jak songem proplout, ovšem nebylo to potřeba. Ostatně, v týhle písni není v Oboře potřeba ani nás, publikum ji umí líp než my.
Skvělou zábavičku jsme ukončili hodinu po půlnoci. Bohy ihned spotřeboval zakázanou látku usušenýho obsahu a patřičně kornoutovitýho tvaru, balil a nakládal pak dvojnásobným tempem než obvykle. Možná ho budeme kvůli rychlosti uklízení aparátu zhulovat na konci každý akce, musíme ale s touhle teorií nakládat opatrně. Bohyho punkový jádro se projevilo i v následujícím rozhovoru:
Ondra: Jak jedeš domů ?
Bohy: Někdy ráno, až pojede autobus.
Ondra: Kde budeš spát ?
Bohy: V Plzni, v nonstopu.
Ondra: Ve kterým ?
Bohy: To teď ještě nevím...
Byl to parádní mejdan. Péťa Rejthar měl spoustu objektů k zachycení, příležitosti náležitě využil, vzniklo množství akčních mometek. Do Obory se vrátíme na konci července, snad to bude stejná jízda jako tenhle vydařenej večírek.
80 fotek, 10.6.2017, 85 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Slatina je malej kousek země v útrobách domažlickýho okresu, kde končí silnice a není tam dostatek mobilního signálu. Na tenhle tradiční mejdan tam jezdíme už řadu let, takže nás místní viděli snad ve všech možných sestavách, ovšem, jestli mne paměť neklame, ve čtyřech to bylo poprvý (pominu-li drobnou epizodu, kdy nám jednu z kytar vyřadil z provozu rum).
Všechno bylo jak mělo - zapadající slunce se odráželo ve sklenicích, vzduchem se nesla vůně rozpálenýho grilu. Spustili jsme po sedmý hodině, teprve s příchodem tmy se zahustil i taneční plácek, což vydrželo až do konce chvíli před půlnocí. Zatímco jsme balili a stěhovali bedny do auta, ti největší vytrvalci doháněli, co ještě během večera nestihli. Slečny z "pořádající agentury" si stěžovaly, že hrajeme každej rok méně - oponovali jsme, že playlist obsahuje pořád stejnej počet songů a vyvinuli teorii, že cítíme nastupující stáří a utíkající čas, takže asi podvědomě hrajeme o něco rychleji. Péťa Rejthar pořídil snímky, najdete je tady.
Byl to hezkej večírek, ostatně jako každej rok.
76 fotek, 27.5.2017, 102 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, zábava
Do Neuměře jsme dorazili na šestou, už bylo po závodě, vítězové pili na radost, poražení taky. Pořadatelé nám připravili luxusní podium, během hodiny jsme postavili, nazvučili a spustili. Za světla se zaháněla plachost, s příchodem tmy se taneční plácek zaplnil, kreace získaly na razanci a kreativitě. Dostavil se noční chlad podporovanej vláhou vedlejší nádrže, někteří ho zaháněli tancem, někteří povzbuzujícími prostředky, někteří obojím. Moc pěkně se to vyvinulo - když jsme v půl dvanáctý dospěli v playlistu k poslednímu songu, končit se nám nechtělo, ale všechno má svůj čas (a spěchat nemá cenu), nehledě na to, že Mistr už v posledním bloku zápolil s hlasovou únavou (a klobouk dolů, rval to co to šlo).
Byla to moc pěkná zábavička, je to vidět i z pořízených fotek, kterých Péťa Rejthar nasekal požehnaně - oproti předchozímu večeru bylo hodně objektů k zachycení. Zdravíme do Neuměře a přilehlých destinací, velmi jsme se pobavili.
Začalo léto, období zaprášených a politých (a někdy i jinak a brutálněji znečistěných) kabelů, období balení aparátu ve tmě, období zesilovačů pokrytých noční vláhou... Ovšem taky období těch nejhezčích večírků pod širým nebem, období pro bigbít nejpříhodnější. Těšíme se na letošní venkovní část roku.

Tenhle víkend jsme odehráli opět ve čtyřech, spolupráci s Jirkou Chrastilem jsme po vzájemný domluvě ukončili, ovšem další potencionální basista se obratem nahlásil a naskočil do tréninku. Jirkovi přejeme mnoho úspěchů v životě hudebním i osobním.

Komentáře

přidat komentář