Název

2017_06_24 - Stříbro, U Jevčáků

Popis

Ve Stříbře jsme byli poprvý. Dorazili jsme s velkým předstihem, na sraz před odjezdem přišli všichni dřív, Bohy dokonce o víc jak hodinu, což je věc nevídaná, mívá většinou opačnej problém.
K lidem je to U Jevčáků trochu daleko, areál je velikej, naštěstí nás v tom stříbrská enkláva našich fanoušků nenechala a parket vykazoval aktivitu už za světla, s příchodem tmy pak všechno zhoustlo. Zhoustla i mlha, kterou Véna za světelným pultem nešetřil - liboval si, jak světla krásně vynikly, já ovšem půl zábavy v podstatě neviděl nic, jen občas se z dýmu vynořila ruka Péti Rejthara, která mi vyměnila prázdnou láhev za plnou.
O jedný z pauz jsme spáchali družbu s bubeníkem maďarský hard rockový kapely. Zkusil to anglicky, ovšem poté, co na něj nastoupili kapelní lingvisti se zjistilo, že všech pět ovládaných slov už použil, maďarsky jsme to zase nedali my. Nakonec jsme se ale domluvili, bigbít je jenom jeden. Ondra zkonstatoval, že už máme mezinárodní publikum.
Karel přes týden vypiloval songy, který mu na minulým hraní činily potíže, repertoár ovládá zase o poznání lépe, vhozen do vody plave jako o život. Když nastupoval Robert Trujillo k Metallice, dostal na uvítanou milion dolarů (viz dokument Some Kind of Monster), my jsme Karlovi koupili několik nealkoholických Chodovarů...
Večírek jsme ukončili chvíli po půlnoci. Mistr zůstával ve Stříbře, respektive na nedaleký nově pořízený haciendě, domů jsem cestoval netradičně s Ondrou. Poslouchali jsme punkový kapely - vždyť je to furt rock and roll, jen se od teďka líbí všem...
Byla to hezká zábavička.

Kategorie a štítky

Nastavení