Název

2016_08_13 - Hoštičky

Popis

Na Šumavě bylo krásně. Podobných parketů, jako je ten v Hoštičkách, v našem kraji moc nemáme (většinou se hraje z náklaďáku), je to škoda. Hrací budka měla výbornou akustiku, zvuk na podiu jsme při zvukovce vymazlili, bylo to jak v pokojíčku.
Pokud bysme začínali v plánovaných šest, nebylo by v podstatě pro koho hrát, začátek se posunul na sedmou, i tak se licitovalo, jestli se hrát vůbec bude, návštěva skutečně nebyla z největších. Hodina prostoje nadělala v řadách cirkusu něco škod, životospráva během ní utrpěla... Až během druhý série se pořadatel rozhodl, že to dohrajem celý, docela nás to potěšilo - publikum v Hoštičkách sice nepatřilo k nejpočetnějším, šlo do toho ale s náma a zábavka to byla nakonec hezká a příjemná. Ukázal se Mazlík, ze samý radosti, že nás vidí, přepálil začátek a skončil s hlavou na stole už o druhý pauze.
Ve čtvrtý sérii už bylo krapet poznat, která část souboru povolila stavidla a která abstinuje, do závěrečných čtvrt na dvanáct jsme to ale nějak dokouleli (nejvíc rušivým elementem byl sršeň neuvěřitelný velikosti, kterej se vytrvale proháněl podiem a dával jasně najevo, že on fandí jiným žánrům). Luboš vynalezl novej pojem pro omámení zakázaným lupením (nevím, proč při tom koukal na Bohyho), označení "zžertovanej" se ihned ujalo.
Občas říkáme, že u publika nezáleží tolik na kvantitě jako na kvalitě - publikum v Hoštičkách splnilo tuhle tezi beze zbytku, velmi jsme se pobavili. Technika oslabená o svatby se účastnícího Péťu Rejthara pořídila pár snímků. Opakování patrně bude, snad náš včerejší výkon přitáhne větší dav (pochvaly jsme se během večera dočkali hned několikrát, svědčí to buď o slušný míře tolerance nebo zničení větším než u artistů).

Kategorie a štítky

Nastavení